Jaký je rozdíl mezi nacionalismem a vlastenectvím?

Nedávno jsem potkala člověka, který se otevřeně označil za nacionalistu. Inteligentní člověk s přehledem, přitom nepokrytý nacionalista. Jenže, já vlastně nechápu, co je nacionalismus. Vy to víte?

Vyprávěla jsem mu, jací byli moji předkové vlastenci. Na vsi hráli ochotnické divadlo. Učili se role svých předloh nazpaměť, oblékli si kostýmy a hráli pro druhé. Dávali do toho kus sebe. Nebo se scházeli a zpívali národní písně.

Moje teta, když sledovala na zahradě rej nás, dětí, někdy přikročila a hrála nám k tomu na hřeben. Vyluzovala melodii, nějakou národní písničku, a my děti jsme tancovaly. Můj děda, zahradník a sadař, byl 20 let starostou místního Sokola. V Sokole se scházeli k prostným cvičením a hodně rádi hráli voleybal. Jezdívali také do Prahy na sokolské slety, měli k tomu ušité stejné oblečení. Moje tety ještě v 70. letech nosily stejnou modrou sukni s bílými květy s bílým tričkem, ošacení, které jim pozůstalo ze sletu. V létě se příjemně nosilo.

V sokolovně se také promítalo kino. Každou sobotu jsme mohli jít do kina na vybraný film, koupit si lístek za dvě koruny a sledovat děj, občas přerušovaný přikládáním uhlí do kamen. Samozřejmě v tom nejnapínavějším okamžiku.

Jako děti jsme hrály loutkové divadlo. Na půdě jsme našly jevišťátko a loutky, rozvzpomněly se na některou pohádku a vymyslely jsme podle ní zhruba děj, postavily divadlo, zavěsily oponu a sezvaly děti z okolí. A hrálo se. Občas něco spadlo nebo upadlo, ale hrálo se a děti sledovaly loutkovou hru. Donesly jsme špalky nebo stoličky na sezení. Nic jiného se nemuselo řešit.

Ještě v 70. letech jsem na návsi potkala další svoji tetu v národním kroji. Velmi jí to slušelo. Právě šla z místa, kde vespolek tančili národní tance. Na vsi také bydleli občas nějací cizinci, třeba z Ukrajiny nebo Řecka. Nepamatuji si, že by na ně někdo útočil nebo jen ukazoval. Lidé byli součástí celku. 

A  jak to vypadalo ve městě? Třeba v Jihlavě? Asi 700 let zde žily různé národy, zejména tři národy: Němci, Češi a Židé. To šel po městě Žid a potkal Čecha nebo Němce. Pozdravili se a jeden kráčel do synagogy, jiný do kostela, někdo do obchodu, někdo jinam... Když Žid kráčel ze synagogy, potkal třeba Češku, pozdravili se a každý šel pokojně po svém.

V některých vsích (před válkou) bydleli Češi, Němci i Židé, německé selky chodily na trh s putnou na zádech. České selky i chalupnice si s nimi vyměňovaly recepty. Třeba na pajerské koláče nebo širnkóchen, když postávaly u pece. Těsto si každá donesla a peklo se v jedné peci. Než nastoupil Hitler, rozuměli si, přestože každý mluvil po svém.

Když jsem to vyprávěla tomu nacionalistovi, jen beze slov koukal.

Povězte mi, co to vlastně je ten nacionalismus? Neumím to pochopit.